TANEC v procentech – aneb jak to mají MUŽI

Zajímává vás, jaký vztah mají k tanci muži? Tanec je téma, které mě vážně těší, proto jsem se rozhodla zveřejnit postupně pár postřehů, které mi přinesl výzkum, jenž jsem dělala pro účely mé závěrečné práce do školy. Tato práce se zabývá tancem, jakožto možným prostředkem k osobní terapii. Přidruženého výzkumu se zúčastnilo 103 respondentů a závěrečná analýza mi potvrdila mnohé mé domněnky, ale přinesla také určitá překvapení.

První jev, na který jsem se zaměřila, je vztah mužů k tanci.

Samotný poměr respondentů žen a respondentů mužů napovídá, že tancem jsou ochotny se zabývat spíše ženy. To samozřejmě překvapivé až tak není:-) Dotazník vyplnilo 75 % žen a 25 % mužů. Na těchto takřka třicet statečných mužů jsem se nyní zaměřila. Jakkoli to není početně velká skupina (a může tedy ve výsledku vykazovat odchylku), myslím, že jistý fokus poskytuje. No a závěr je tedy takový, že jen každá druhá si s mužem zatančíme. 50 % mužů totiž odpovědělo, že nemá kladný vztah k tanci. Zároveň jen  19 % mužů si myslí, že tančit umí (možná bych měla založit i jang-dance pro muže, protože jiný výzkum, který jsem dělala s účastnicemi mého jin-dance pro ženy ukázal, že ty, které začaly u mě tančit s pocitem, že tančit neumí, se protančily k opačnému pocitu, a to v 75 % případů!). Že by za vztahem mužů k tanci hrálo roli hlavně to, že se domnívají, že neumí tančit? Kdo ví, každopádně z těch, kteří uvedli kladný vztah k tanci, zároveň 92 % uvedlo, že si myslí, že tančit umí. No, skoro by se to mohlo zdát jako odpověď:-) Ale co umí muži stoprocentně, a zase se mi to potvrdilo? Pobavit nás. Takže když ne tanec, alespoň se s nimi zasmějeme. Uvádím dva nejvtipnější komentáře, kterých se mi od mužů dostalo:

1) Tanec je zbytečný pohyb, který tě nikam nedostane.

2) I když jsem byl 2x v tanečních, dnes už by to byl tanec jako prostředek k osobní tragédii.

:-)))))))))

Loučím se a příště zase třeba jiný úhel pohledu a jiný aspekt.

Jana